Jaké byly moje začátky aneb všude byl chaos :-)

Jaké to bylo, když jsem o projektech a dotacích nic nevěděla? Jak jsem se cítila, když jsem s projekty začínala? Zavírám oči, a ve vzpomínkách se vracím o pár let zpět. Jaké to pro mě bylo, když jsem ukončila vysokou školu a chtěla se vydat na dráhu dotačního poradenství, věnovat se rozvoji venkova a regionu, a to vše prostřednictvím projektů? Tehdy mi všechny ty informace z praxe připadaly od těch ze školy naprosto odlišné a chaotické. Když jsem nastoupila do své první práce a postupně objevovala svět dotačního managementu, měla jsem pocit, že se na mě hrne hodně informací a vůbec vše mi připadalo nepřehledné a chaotické.

Pamatuji si, že jsem po večerech měla často myšlenky a otázky typu:

• To nemůžu zvládnout…
• To se nikdy nenaučím…
• Co když tomu nebudu rozumět?
• Co mám dělat dřív, co teď?
• Co je vlastně důležité, a co naopak může počkat?
• Co když na něco zapomenu?

Po těch nyní 10 letech praxe je mi už dnes jasné, co, kdy a jak mám dělat, aby projekt šlapal tak jak má. Je mi jasná časová posloupnost, plánování z pohledu projektového řízení včetně fáze přípravy, realizace a udržitelnosti. Dovedu si určit harmonogram a návaznosti na další a další činnosti a aktivity, kterých je v této oblasti nespočet.

Hodně jsem ze začátku řešila, že jsem nevěděla, kde vlastně začít. Čeho se mám vyvarovat a na co si dát pozor. Bála jsem se, že těch věcí, které musím hlídat a nesmím zapomenout, je hodně. V průběhu své praxe jsem překonávala různé bariéry. Upřímně můžu říct, že jsem si oblíbila metodu tzv. vhození do vody.

Postupem času jsem se cítila být jistější, a hlavně jsem nabírala tolik cenné zkušenosti. A právě i díky zpětné vazbě od několika kolegů nebo i klientů v průběhu let, ve mně čím dál tím víc sílila touha postavit se na vlastní nohy, založit si blog a své znalosti a rady předávat všem, kteří o ně budou mít zájem.